Recenze

Co se stane, když vezmete partičku z Přátel, trochu je říznete hrdiny z Othella a navrch přidáte beatlesovsko-sexpistolskou třešinku? A podáte samozřejmě s tím nejsušším britským humorem, který mají na skladě. Že vám to připadá jako recept přitažený za vlasy? Britský prozaik Nick Laird (*1975) ve svém novém románě Gloverův omyl ukázal, že je to recept, za nějž by se nemuseli stydět ani ti nejslavnější televizní kuchaři… je to mastné i slané, trochu kyselé, vůbec ne sladké, lehce připálené (někde přepálené), sem tam nedopečené, občas marně hledáte nádivku a o kus dál je jí zas příliš. Ale přesto je to velice chutné.

Název knihy Larse Fredrika Händlera Svendsena je svým způsobem zavádějící. Malá filosofie nudy je totiž text rozsahem nevelký (což je ostatně spousta stěžejních filosofických spisů), ale rozhodně se nedá mluvit o nějaké drobné úvaze z dlouhé chvíle.

Helenku Součkovou jsme poznali, když byla ještě malá holčička. Poté jsme se potkali, když dospívala a nyní se s ní setkáme do třetice. Je to matka dvou dětí a manželka. Bude to osvěžující, zábavné, ale i bolestné.

Žádný politický systém, a především žádná jeho konkrétní realizace není dokonalá. A výjimeční lidé, kteří se staví proti totalitním režimům, se málokdy spokojí s rolí mlčenlivé ovce, když režim padne. Proč se tedy všichni tak diví, když se z obdivovaného disidenta stane kontroverzní buřič s politicky nekorektními – například antisemitskými nebo nacionalistickými – názory?